Činnost SDH V Olešné po 1. světové válce

Po první světové válce, během které Sbor dobrovolných hasičů nepracoval, došlo k znovuoživení jeho činnosti. Vznik Československé republiky i konec válečných útrap vyvolával v lidech nadšení i pro spolkovou činnost. Iniciátory obnovy sboru byli tehdejší radní Bohumil Svoboda a Josef Pitrman. Spolková místnost byla stále v místním pohostinství, majitelem však mezitím byl pan Vojtěch Ortinský. Zájem byl velký, tolik členů jako v období po válce sbor ještě neměl.
První valná hromada se sešla 16. října 1920, bohužel mnoho členů se už nevrátilo, za tyto padlé ve válce byla vzdána posmrtná vzpomínka povstáním a bylo navrženo vybudovat na jejich památku pomníček. Předsedou sboru byl zvolen Josef Kučera.
Není jasné, kdo přišel s dalším návrhem, ale byli jím nadšeni všichni členové. Uspořádat veřejné cvičení a sjezd Rokycanské župy v Olešné vyžadovalo dávku odvahy a elánu. Bohužel přišli Olešenští s tímto návrhem pozdě, župa jim uspořádání župního sjezdu nepovolila, protože nebyl schválen valnou hromadou. Je možné však uspořádat okrskový sjezd a toho se hasiči ujali s vervou. (Zorganizování župního sjezdu Rokycanské župy se hasiči dočkali v roce 1931.)
Program byl nabitý. Po slavnostním pochodu obcí následovalo první veřejné cvičení olešenských hasičů. Však na něj také pilně trénovali a cvičili, aby nesklidily ostudu. Cvičení mělo tři části – pochodové cvičení, cvičení se žebříky a se stříkačkou. Po slavnostním projevu byl společný oběd a pak si hasiči vyzkoušeli poplach. Ten určitě stojí za zmínku. Přesně ve dvě hodiny zapálil jednatel sboru suchou slámu a chrastí u domu čp. 26 (což byl jeho vlastní dům).Trubač zatroubil signál hoří a už všichni běželi plnit své úkoly. Zapřáhnout koně do stříkačky a dojet k rybníku, kde se čerpala voda, lezci pověsili žebříky, při tom se jim nárazem ulomil hák a museli rychle běžet pro jiný, přesto už vylezli na žebříky a vytahují hadice nahoru. Také na sousedním domě jsou připravení lezci a jistí ho konvemi s vodou a pleskači z pytlů. Mezitím jiní vynášejí dúležité věci z domu, vynesli starého výměnkáře Svobodu i s postelí, peřiny a mísu s koláči pro pobavení přihlížejících. A to vše zvládli za úctyhodných 6 minut.
Odpoledne ještě proběhl koncert na zahradě hospody a večer věneček.
Akce se opravdu vydařila, vždyť její přípravou žila celá vesnice. Každý se snažil, aby jeho stavení bylo nazdobeno lépe než sousedovo, aby všude bylo uklizeno, návštěvníky vítala slavnostní brána, tribuna pro řečníky, také spolková místnost i hospoda byla řádně vyzdobena.