Historie SDH Olešná

Oheň a požáry bývaly v minulosti velkou hrozbou, chalupy byly totiž dřevěné kryté slaměným doškem nebo dřevěným šindelem, a tak rudý kohout přeskočil ze střechy na střechu během chvilky. Takovou pohromu zažila obec Olešná například v roce 1857, kdy lehlo popelem asi osm chalup, většina ostatních byla poničená. Musela to být pěkná mela, když pomáhal při hašení i majitel panství Liblín hrabě Wurmbrandt, kterému patřil i Žíkov s Olešnou. Sám prý vodu s nádobou lidem nabíral. Na likvidaci požárů se tehdy používala voda z puten, džberů, stříkačů, sudů a hliněných nádob, oheň se hasil pokud to bylo možné i plácáním větvemi stromů. Také se bouraly sousední stavby a strhávaly se doškové a slaměné střechy, aby se oheň dále nerozšiřoval. O deset let později v roce 1867 zapálil blesk jedno ze stavení, než se ho podařilo zastavit, zlikvidoval 4 domy. O drobných požárech ani nemluvě. Taková situace vyžadovala organizované hašení a mechanizaci. Běhání s nádobami s vodou je nejen pracné, ale i neúčinné. Proto se uvažovalo o založení spolku hasičů. Vždyť to bylo dáno i zemským zákonem z 5. dubna 1873. Ten ukládal, aby každá obec zřídila vlastní hasičský sbor.
O založení Spolku dobrovolných hasičů v Olešné se zasloužil především Obecní výbor v čele se starostou obce panem Václavem Kučerou. V obci byli muži naladěni pro tuto činnost již dříve, ale vše ztroskotávalo na nedostatku peněz. 8. února roku 1904 byli zvoleni funkcionáři – prvním starostou spolku byl zvolen pan Bohumír Fišer, velitel pan Josef Vitouš, jednatel Josef Kučera. Příspěvek stanoven na 1 korunu, spolková místnost určená k jednání členů ustavena u hostinského Vitouše.
„Veliký jest význam tohoto spolku, veliká jest jeho práce. Chrániti bližního svého jako sebe samého, ano zachovati mu co možná majetek jeho, nachází-li se v nebezpečí. Ne toliko majetek jeho, nýbrž i životy lidské jest a bude povinností naší s nasazením vlastního života svého chrániti při ohních, povodních a jiných zhoubných katastrofách.“
Spolek byl schválen c.k. místodržitelstvím v Praze dne 29. března 1904 pod číslem 65057. Všichni zakládající členové byli pro činnost spolku zapáleni tělem i duší, jak uvádí zapisovatel. Jako úkoly si dali:
1) přesné plnění stanov, řádu i ostatních předpisů.
2) pravidelné cvičení, schůze a vzdělávací přednášky, slavnostní a společenské zábavy.
3) sdružování s jinými hasičskými sbory, hasičskou župou a zemskou jednotou.
4) pravidelné příspěvky členů, nahodilé dary.
5) hasičský inventář – používaný výhradně pro hasičské účely.
První členská schůze se konala 8. března 1904 za účasti 20 členů, padly různé návrhy na činnost, rozhodnuto o zakoupení odborných knih, vybrány příspěvky. Na hasičskou výstroj zatím chybí finanční prostředky, proto vyžádají ceníky od různých firem a bude se postupně pořizovat. Velitel Josef Vitouš nabádal k dodržování cvičení a to dvakrát týdně v pondělí a pátek od 19,30 hodin.
První výborová schůze proběhla 10. listopadu 1904 v hostinci pana Vitouše. Rozhodnuto o zakoupení hasičských stejnokrojů u pana Fišera obchodníka v Radnicích, krejčovské práce na oděvech provede krejčí Nový z Radnic. Čištěním stříkačky pověřen Vojtěch Svoboda, který se dobrovolně přihlásil a byl jednohlasně přijat za odměnu 1 korunu měsíčně. Dále bylo rozhodnuto o podání žádosti k První české pojišťovně proti požáru v Praze o podporu.
První valná hromada se uskutečnila 5. ledna 1905. Na ní padl návrh na uspořádání hasičského plesu. Protože členové nemají ještě hotovy stejnokroje, nemůže být ples pořádán. Proto nakonec domluveno, že ples se uskuteční, ale pod hlavičkou honebního společenstva v Olešné, peníze však půjdou do pokladny hasičů. První skoro hasičský bál byl 11. února 1905 a do pokladny přibylo 6 korun.