Kronika

28. říjen v Němčovicích
V Němčovicích se slaví poslední neděli v říjnu posvícení. Druhý den v pondělí „pěkná hodinka“. „Pěkná“ v roce 1918 byla opravdu pěkná, připadla na den 28. října. Občané slavili „pěknou“ v hostinci u Navarů a dozvěděli se tento večer od učitele Chvátala radostnou zprávu, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo. A že český národ získal znovu po 300 letech samostatnost.
Sálem zazněla píseň „Kde domov můj“ a „Hej Slované“. Každý plakal radostí, že válka nejen skončila, ale že český lid získal opět svobodu. Již jim nebudou poroučet Němci a nenávidění Habsburkové.
Druhý den navštívili občané zdejší školu, zmocnili se obrazů a busty císaře pána Františka Josefa a za vsí je za velkého veselí přítomných zničili. Oficiálně byl vznik našeho státu oslaven 17. listopadu na obecních drahách. Promluvil zde řidící učitel pan Venanc Volek, přítomni byli i lidé z okolních obcí. Další neděli 24. listopadu byla velká slavnost v Radnicích, které se Němčovičtí zúčastnili v hojném počtu...

Život v Němčovicích po 1. světové válce
Po první světové válce se životní úroveň v obci výrazně zlepšila. V blízkých Radnicích byly v provozu sklárny, na Chomli a Vranově doly, v Kamenci a ve Lhotce továrny na výrobu barvy. Dělníci v těchto provozech měli dobré výdělky, což se projevilo i na odbytu zemědělských výrobků...

Po roce 1929 nastala léta nezaměstnanosti a krize, průmyslové podniky byly zavírány, nejhůře na tom byli ti dělníci, kteří byli na práci v průmyslu odkázáni. Naštěstí většina chalup v Němčovicích měla nějaký ten kus pole, tak dva až tři hektary, takže o nejnutnější obživu bylo postaráno. Ženy chodily na trávu pro dobytek i do lesa, tuto nosily v nůších na zádech, všechny příkopy a meze byly vyžnuty. Horší problémy byly s prodejem zemědělských produktů. Každý čtvrtek nosily ženy v nůších do Radnic na trh máslo, vejce, drůbež, ale mnohdy neprodaly a přinesly vše zpět. Potom se nedostávalo peněz na nákup různých potřeb a častým hostem v obci býval i exekutor…

2. světová válka a život v obci
15. března 1939. Sněhová bouře, velké závěje sněhu, jakoby i ta příroda chtěla zabránit násilí a bezpráví, které se na nás valilo. Se slzami v očích a se zaťatými pěstmi se občané dívali na projíždějící okupační armádu. A ptali se jak to skončí? Německá okupace se hlásila německými nápisy, povinnými dodávkami obilí, masa, mléka a vajec. Jejich neplnění přísnými tresty. Zákazem tanečních zábav. Přísným zákazem poslouchat zahraniční rozhlas. Pracovní povinností na prohazování sněhu na silnicích. Povinnému odvozu dřeva z lesa…

Zemědělci k zajištění výživy své rodiny a najatých pracovníků museli obilí schovávat před kontrolami. Toto obilí se potom mlelo na černo bez povolení. I mlynáři se vystavovali značnému nebezpečí. Odstrašující případ provedli okupanti na mlynáři Karlu Poustkovi z Radnic, který byl za mletí načerno popraven, všichni usvědčení zemědělci pokutováni a zavřeni…

V místní obecné škole byly koncem války v roce 1945 ubytovány německé ženy. Byly odsunuty před blížící se frontou blíž na západ. Měli jsme je přijmout jako hosty. Ony si však vedly velmi sebevědomě jako němečtí nadlidé. S blížící se porážkou Německa však začínaly být zoufalé, co s nimi bude. Zastavovaly projíždějící německé vojáky, kteří prchali ze Strašické posádky, aby je vzali s sebou. Tito vojáci projížděli obcí směrem na Kralovice a vynucovali si v obci koně a povozy. Při jednom jejich útěku byl autobus, ve kterém odjížděli, napaden americkým letadlem a na lhotecké křižovatce zasažen kulometem. Němečtí vojáci se stihli rozutéct do okolních lesů, jejich autobus ovšem shořel.
Američtí letci napadali hlavně železnici a poškozovali lokomotivy, a tak se stalo, že dělníci pracující v Plzeňské škodovce, museli chodit z práce pěšky. Pak už do práce nechodili a čekali na konec války. Velké detonace byly v obci slyšet při bombardování Plzně a Drážďan.
Po 9. květnu 1945 byly německé ženy odsunuty pěšky do Kralovic. Byl na ně žalostný pohled a v žádné obci jim lidé nechtěli poskytnout občerstvení ani odpočinek.
Prvními vojáky, kteří do naší obce v květnových dnech přijeli, byli dva američtí vojáci. Byli vřele uvítáni a pohoštěni. Jeden z nich byl Polák a tak se s občany trochu dorozuměl. Po nich do obce přijížděli sovětští vojáci většinou směrem od Kralovic. Tyto kolony projížděly obcí po mnoho dní, vojáci často v obci nocovali. Část sovětského vojska se utábořila v lese u „Bohemie“ a pod „Oborou“, kde si postavili sruby a stany. Tyto stanoviště opustili na podzim roku 1945, kdy se vraceli domů.
Po skončení války se obyvatelé obce rozhodli, že nechtějí, aby se jejich obec jmenovala Němčovice. Po válečných útrapách v nich slovo „Němec“ vzbuzovalo odpor a hrůzu. Bylo napsáno několik žádostí o změnu s podpisy občanů. Žádosti nebylo vyhověno, zjistilo se totiž, že název obce nevznikl od příslušníků německé národnosti, ale podle jednoho z prvních usedlíků, který se jmenoval Němec.